Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor se SunZ(82)

25. 2. 2006

Sunshine: 'Jsme ne moc dobří muzikanti.'



autor: Veronika Bergerová


Mohla bych napsat, že kapela Sunshine je více známá v zahraničí než v Čechách, že mají desku, která byla natočená v Americe a má celosvětovou distribuci. Taky bych mohla napsat, že pocházejí z Tábora a jsou čtyři (Kay- vocals, guitar, Jiří-guitar, Amak-bass, Dan-drums), ale nic z toho se mi nechce.

Nejen proto, že to zaznělo nespočítatelně mockrát, ani proto, že se mi tohle všechno nesmazatelně vrylo do mých nejhorších nightmares (příprava na rozhovor je někdy boj:), ale hlavně proto, že to samo osobě není tak důležité. Za Sunz mluví hlavně to, co dělají a dělají to fakt dobře. HUDBA. Možná budoucí kapela roku 2005. Sunshine.

To, že je kapela Sunshine, víc známá v zahraničí než v Čechách, se stalo hojně používanou formulací. Jak vy sami, by jste Sunz představili?


Kay:
Kapela, která je víc známá v zahraničí než v Čechách. Ne. My už jsme na to alergický, proto jsou takový odpovědi, který jsou. Je to blbost. Z našich hlav to neni.

Před rokem (7. 2. 2005) vám vyšla nová deska („Moonshower and Razoblades“). Během roku jste z ní nasadili do oběhu 3 singly. Máte v plánu poskytnout ještě nějaký další nebo se můžeme těšit na nějakou novinku?

Kay: Ne, nebudem už dělat další singl z týhle desky. Obecně to funguje tak, že první singl je úspěšnej, jak je úspěšněj, pokud je druhej singl úspěšnej je to velkej zázrak a taky je zázrak, když ho vůbec hrajou rádia a třetí singl většinou ani rádia nehrajou. Takže to je do třetice všeho dobrýho a zlýho a už v podstatě nemá cenu tuhle desku nějak znásilňovat a snažit se z ní vykuchat to, co je notoricky známý. My jsem teď ve fázi, že hrajeme udržovací koncerty a budeme je hrát celý léto.


Víte už nějaké konkrétní letní festivaly?


Kay: Víme, ale nevim jestli si je pamatujem.

Jiří: Colours of Ostrava, Love Planet…

Kay: Na těch, co jsme byli loni, plus nějaké, na kterých jsme loni nebyli. Ještě tak třičtvrtě roku budem hrát většinu věcí v obměněnym pořadí z tý starý desky a pár věcí z těch předchozích s minimálníma inovacema. V podstatě se mezitím snažíme napsat nějaký nový věci, abychom mohli na konci tohohle roku do studia.


Chystáte se opět nahrávat v Americe, jako v případě „Moonshower and Razoblades“?


Kay: To vůbec nikdo neví, kde jí budeme nahrávat. Je možný, že jí budeme nahrávat v Čechách, je možný, že jí budeme nahrávat mimo Čechy, je možný, že jí budeme nahrávat u Amáka doma. Ani to neni podstatný, protože zatím nemáme, co nahrávat. Máme fragmenty, ale ta cesta k tomu, aby ty věci byly ještě dodělaný, na to, abychom s nimi mohli jít do studia, protože ten koncept chceme pozměnit, chceme nahrávat věci, který budou opravdu hotový a ne, že se budou dodělávat ve studiu, jako to bylo před tim, tak to bude ještě nějakou dobu trvat.


K aktuálnímu singlu Victoria’s Secret Blackmail běží i klip, jehož autorem je Jan Kalvoda (pozn.: mimo jiné autor „Hymny“ pro Greenpeace), jak došlo k vaší spolupráci?


Amak: S J. K. jsme kamarádi, chodíme spolu jíst, pít, tancovat a tak. On nám nabídl asi před rokem, že by nám rád natočil klip. Pořád se nevědělo, co to bude. Jsme mu pár věcí vyhodili, nebo vyhodili, přinesl nápad a nám se nikomu nelíbil, tak jsme ho vyhodili. Nakonec vymyslel tohle to, tak jsme všichni souhlasili, klip se natočil. Je to dobrý. Mně osobně se to líbí.

Kay: Ještě je třeba říct, že to není jen Jan Kalvoda. Ten klip by on sám těžko natočil, kdyby mu Still Kings, pro který pracuje, nenabídli, že mu ten klip zafinancujou. Jinak bychom neměli my klip a Jan Kalvoda práci.


12. března proběhne slavnostní udílení cen Anděl roku, což je s velkou dávkou nadsázky, obdoba cen Grammy, kde jste nominováni v kategorii kapela roku. Jaký máte vztah k podobným akcím, berete je jako prestižní záležitost nebo jako nutné zlo, aby se kapela dostala do širšího povědomí veřejnosti, nejen té klubové?


Amak: My to neberem jako nutný zlo, abychom byli známější, protože postupujem výš. Potěší to, že tě někdo takhle nominuje, ale já osobně tomu nepřikládam žádnou váhu.
Kay: My na to nemáme jednotnej názor. To je individuální otázka pro každého zvlášť. Možná každýho zvlášť, bez toho, že by tady seděli všichni čtyři dohromady. Každej by na to odpovídal jinak, kdyby ty čtyři individuality nemohli konfrontovat svoje názory.
Amak: Ale stejně by se ty odpovědi hodně podobaly.

Mě to zajímá hlavně proto, že jste pořád kapela, která vychází z HC subkultury, která má, měla a bude mít dost vyhraněné názory, zvlášť v této oblasti jsou HC fans na něco podobného hodně citliví. .

Kay: Já si myslim, že jsme nikdy neměli vyhraněný názory v rámci nějaké platformy. Jestli jsme měli vyhraněné názory, tak jenom díky tomu, že jsme měli vlastní zkušenosti a nemyslim si, že jsme kdy papouškovali nějaký názory. My nemáme apriori despekt k nějakym hudebnim cenám, nicméně to, jakym způsobem kdo ty nominace uděluje. Je to diskutabilní

V Čechách je velmi oblíbeným tématem hovoru a polemik téma komerce versus nekomerce. Jak vnímáte tyto pojmy? Máte jako kapela nějaké hrani


Amak: Já si myslim, že rozdíl mezi komercí a nekomercí je blbost. To je úplně jedno, jestli je někdo komerční nebo ne, ale do šarády bychom asi nešli. Blbnout někde s Petrem Novotnym, to ne.

Kay: Je to poplatný míře vkusu, co má člověk zakódovanou v sobě. Buď je člověk totálně nevkusnej, aby akceptoval věci, který lidi kolem něho považujou za hranicema obecně uznávaného vkusu, a pak jsou lidi, který do toho vědomě jdou s vidinou zviditelnění se nebo peněz. To jsou dvě věci. Buď si to člověk neuvědomuje, anebo to vědomě dělá. Ani jeden z těch extrémů, není náš případ. Myslim si, že máme natolik vytříbený mimo hudební vkus, co se tohohle týče, že nemá cenu mít nějakou soupisku, desatero, do čeho bychom nešli. To si člověk musí nějak vnitřně rozhodnout sám. Pak existujou dobrý kompromisy, který můžou některý lidi napadnout. To je přesně o tom, že když je priorita dělat hudbu pro svůj dobrej pocit a pro dobrej pocit lidí, pro který to dělá, tak potom vnitřně řešit, jestli mít singl v rádiu, který jinak hraje blbý věci, tak to je za hranicí toho, co by člověk měl řešit.


Ve vašich textech se často setkáváme s nejrůznějšími symboly. Kdo nebo co, je pro vás symbolem rock´n´rollu?

Amak: (spontánně) Elvis Presley!
Kay:  Amák má za vzor Bobbyho Browna a Elvise Presleyho.
Amak: (spontánně) Jiřina Jirásková!


Máte nějakou skladbu, která nesmí chybět na žádném vašem koncertě?


Kay: Asi Velvet Suicide, ale nemáme to pateticky, čistě praktický význam. Já bych se bez ní obešel.


Vzpomenete si ještě na váš první oficiální koncert, který byl v klubu Hluchavka v Sezimově Ústí u Tábora?

Kay: Já jsem si na to vzpomněl zrovna nedávno, když jsem četl rozhovor s Jakubem Johánkem (pozn.: 100C), kterej v jedný odpovědi řikal, že poslouchá Sunshine od roku 1992, když jsem tam ještě nebyl já. Má mít doma snad demo, kde ještě nezpívam já

Dan: (překvapeně) Kdo to řikal?
Kay: Jakub Johánek. 

Dan: To je blábol.

Kay: To je sice totální blábol, ale trochu to odkazuje na tu Hluchavku, kde jsme odehráli náš první koncert ve čtyřech se zpěvákem, kterej pocházel z Karlových Varů. Absolvoval s náma tenhle jeden jedinej koncert a potom jsme měli hrát asi za 14 dní na Sedmičce (pozn.: Strahov klub 007) náš první pražskej koncert, tehdy s kapelou Bad Trip a on tejden před tim řekl, že na to nemá a už se nikdy neobjevil. Zmizel. Pamatuji si, byla to fakt zábava.


Vy jste se objevili na jednom pódiu s Nickem Cavem nebo s At The Drive In, což jsou víc než dost, zvučná jména. Je někdo, s kým by jste se chtěli ještě potkat?


Amak: Elvis Presley.

Kay: At The Drive In jsou výjimka, protože jsme s nima hráli fakt dost. Pamatuju si hodně jejich koncertů, mam to jako takovej malej biograf. Jinak je to, ale tak, že přát si s někym hrát a pak s nim hrát, je strašně nevděčný, protože v momentě, když máš hrát před tim nebo po tom člověku, tak máš stejně myšlenky na něco úplně jinýho. Nejlepší je jít na koncert kapely, kterou chceš vidět.


Najdete si ještě čas, při vaší současné vytíženosti, zajít na koncert?


Kay: Určitě.

Amak: Já chodim na všechno co je. Přes metal po hip hop. Je, ale fakt, že jsem dost často zklamanej, tak z 90%.
Kay: Protože chodíš na špatný koncerty.
Amak: V Praze lepší nejsou. 

Kay: Chceš se objevovat v bulváru.

Amak: Si myslíš, že na Sedmičku, chodí fotograf Blesku?!

Kay: Právě že ne, proto to řikam.

Amak: Joo, takhle…(s neskrývanou radostí)


Jaký máte vztah k bulváru, když už na něj přišla řeč?


Kay: Kladnej. Ne. Bulvár je dobrej na čtení do auta nebo doma, když nemáš co dělat. Je ale nevděčný se tam objevovat.

Amak: Nebo, když třeba maluješ, tak si ho dát pod to, abys nezakecala koberec. Na to je bulvár úplně nejlepší.

 
Před rokem se ve vašem rozhovoru pro Freemusic objevilo: „Češi jsou národem povalečů a pokrytců, co od televize pořvávaj na ty pohybující se terče tam venku a všechno jim vadí!“ Vidíte to s ročním odstupem s českým národem, pořád stejně skepticky?


Kay: Já si myslim, že je to vytržený z kontextu. To se nedá bagatelizovat. Já se znam natolik, že řikam někdy fakt vostrý věci, ale tohle je ultra vostrý. Nicméně, s některejma věcma se dá lehce souhlasit. Je to celý o tom, že když lidi stráví moc energie tim, že kritizujou, napadaj, posouvaj a začnou si vytvářet svoje psychopatický konstrukce. Přitom, když člověk začne srovnávat, co ty lidi vlastně sami udělali a jestli maj vlastně nějaký morální právo na to nějakym způsobem někoho takhle drasticky posuzovat, tak člověk zjistí, že většina těch největších křiklounů jsou opravdu lidi, který se dají determinovat, jako povaleči a pokrytci. Co se týče všech různejch bohatej diskuzí, který se vždycky rozvětví, po tom, co vyjde nějaká recenze na naši desku…(pár sekund ticha) Jsou absurdní a odkazují přesně k tomu, co jsem možná někde řekl,  to o těch pokrytcích a povalečích. Já sám sebe třeba nepovažuju za moc dobrýho muzikanta. Myslim si, že tahle kapela drží pohromadě a funguje právě díky tomu, že jsme čtyři ne moc dobrý muzikanti. Akorát, že to máme asi trochu jinak, než je tady zvykem, tak jsme často terčem nevybíravých útoku stejně jako přehnaného glorifikováni, které paradoxně a mnohdy směšně zase vede jen k tomu napadání a přitom si lide neuvědomují, že my nejsme těmi, kteří kolem sebe uměle šíří tuhle auru zdánlivě výjimečnosti a nedotknutelnosti. To dělají zase jen a jen média.

 
OK! A to je taková pěkná tečka, za tím naším vyprávěním. Díky za rozhovor!


Zdroj: xkultura.com