Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Kayem(99)

11. 9. 2002

Rozhovor s Kayem ze Sunshine


Autor: Oves


Kytaristovi a zpěvákovi Kayovi z úspěšné táborské skupiny Sunshine jsem mailem položil několik otázek a výsledkem je tento poměrně veselý (a rozsáhlý) rozhovor, ve kterém jsme se dotkli kromě Suns také otázek ambic kapel, domácích médií i hudebního dění nebo rozbíjení nástrojů na pódiu.

ObrazekProč ten název Sunshine? Má to nějaký hlubší význam? Četl jsem něco o snu z dětství, Jamesi Deanovi, Elvisovi Presleym a limonádě Sunshine Flash... .
KAY: Hahaha...asi narážíš na ten výbornej rozhovor na czechcore.cz, co vyvolal tak pozitivní reakce. Tak jo, tohle je dobrej začátek, myslím, že se fakt hodí předeslat, abys mě nebral moc vážně, někdy se tak tvářím, ale může to být skrytej sarkasmus, nebo nějakej vtípek. Občas s tím mám problém, že to lidi nechápou, ale nekladu jim to za vinu, hahaha. Ale abych ti taky odpověděl - ne název Sunshine nemá žádnej hlubší význam. Když už nějakej ano, tak hodně, hodně mělkej, hahaha.

Jak se dali Sunshine dohromady? Hráli členové Suns už předtím v nějakých kapelách?
KAY: Suns se dali dohromady stejně triviálně jako milión jinejch kapel. Neni na tom nic, co by mělo zabírat místo v jakymkoliv rozhovoru. Žádný vizionářský akce, znamení, spiritistický seance, po nichž najdeš na zádech znamení ohně předurčující tě k tomu uzavřít pakt s dalšíma dvěma (teď už třema) úchylama. Jo, myslím, že všichni jsme někde hráli, já rozhodně už od malička pořádal pravidelně koncerty u nás v obýváku - světelná show s baterkama na stanování, hrnce, pokličky, vařečky a zjevná kostýmní inspirace Van Halen a Kiss. Kluci měli svoje Lunch, sice za moc nestáli hudebně, ale byli docela kult, hlavně dobrej magnet na holčičky. Viděl jsem nedávno fotky z jejich 'nej', krátkýho období, fakt pěkný kluci...A4 má taky celkem pestrou historii - Woodoo Toys a snad dodnes existující Blank, kde zpívá.

Podle toho, co jsem se dočetl, se zdá, že první demo, první deska, hraní v zahraničí přišlo docela brzy (proti jiným kapelám). Ta tvrdá práce a ambice tam byly od začátku? Jak jste se dostali k Day After? Pomohlo vám nějak to, že se v Táboře usadili Sabot a založili C.E.S.T.u?
KAY: No, to máš docela dobrý informace, až budu potřebovat nějaký fakta o nás, můžu se na tebe obrátit? Tvrdá práce a ambice zní fakt hodně nabubřele. Ale, je to možná tak, hahaha. Nevím, tohle je přesně to téma, který vždycky můžeš snadno zvorat a zahodit se před lidma jako úplnej egocentrickej nafoukanej blb. Možná by ses měl zeptat někoho, kdo nás zná tak dlouho, někoho nestrannýho. Já vím, co nás to stálo a nevím, jestli mi přísluší o tom takhle mluvit. K Day After jsme se nijak nedostali, prostě jsme se s Mírou znali ještě z doby, kdy měl fakt vlasy, byť se to dneska zdá neuvěřitelný, hahaha. Dostal první demo a řekl naprosto spontánně, že ho vydá. Jak se ukázalo, spontánnost občas není to pravý, co by mělo rozhodovat o vydávání desek, protože ta naše první je fakt odpad. Ale svoji úlohu asi splnila. Jsem rád, že jsi se otřel o Sabot a C.E.S.T.A. Ne, že by na tom nějak šíleně moc záleželo, ale je fakt, že v několika rozhovorech a článcích a víceméně všeobecně se považuje tohle spojení za samozřejmý a 'logicky' z toho někteří výrobci článků vydedukovali, že jsme vlastně takovej jejich 'výhonek'. Historie Sunshine sahá ještě před období, kdy se inkriminovaní usadili v Táboře a celou dobu naše a jejich osudy ubíhají paralelně, občas se protínají, ale rozhodně vzájemně neovlivňují. Samozřejmě se známe, jsme kamarádi, občas si pomáháme, Suns zkouší v jejich zkušebně a je tam spousta dalších 'relationships', ale to je asi tak všechno. Samozřejmě k nim a k tomu co dělají máme zčásti úctu a respektujeme to.

ObrazekJaké byly ty zásadní body zlomu, že jste se stali jednou z nejúspěšnějších českých kapel? Je to všechno zásluha "tvrdé práce", nebo taky částečně náhoda, být ve spravný čas na správném místě, znát správné lidi?
KAY: Je to zásluha tvrdé práce a taky částečně náhoda, být ve spravný čas na správném místě a znát správné lidi. Vynechal jsem něco?

Před několika měsíci jste přibrali dalšího hráče - jak zapadl do rozjetého kolotoče koncertů? Znamená to, že jeho přítomností se ještě více rozšíří podíl zvuků klasických nástrojů vůči těm elektronickým, třeba na nových věcech/desce?
KAY: Ne, znamená to, že se ještě více, jeho přítomností operátora rozšíří podíl tzv. "pšouků" jak říká s oblibou pan Bistrai na úkor klasických nástrojů, hahaha. Kromě toho, že s M3 alternují basu a klávesy, je to rozený 'kyborg' a to nám docela vyhovuje...nějak se posouváme lineárně k takový formuli punku s tuckou a tohle je dobrej klíč, jak to zase pošoupnout kousek dál. Dělali jsme teď nějaký demo-tracky u Ondřeje Ježka ve studiu a i on to říkal - že jsme jako schyzoidní, vysmažený Depeche Mode, hahaha...a pak taky něco říkal o nějakejch Exterminátorech, hahaha.

Co všechno do sebe vstřebáváte za hudbu a jak moc se liší to, co se tobě líbí nejvíc a to, čím se inspiruješ pro Suns - pokud to tedy není to samé?
KAY: Já nevím, co vstřebávají ostatní, ale u některých silně pochybuju, že vstřebávané látky mají něco společnýho s hudbou, hahaha. Ja nedělám skoro nic jinýho než vstřebávám. Jsem hudební narkoman v pokročilém stádiu závislosti, v tak pokročilém, že už si svoji závislost ani neuvědomuju. Já vlastně žiju hudbou a do toho občas dělám něco jinýho, když to stíhám. To co sublimuju se téměř neliší od toho, co ze sebe ventiluju, výhoda je v tom, že ty věci, který mám oblíbený se za a) mění bleskově rychle, takže mě nestačí tak výrazně deformovat a za b) jsme tak mizerný plagiátoři, že jsme se svojí nezručností a leností nebyli schopni udělat ani jednu coververzi, což má výhodu v tom, že i kdybysme chtěli, nic neukradnem a neobšlehnem tak, že by to někdo poznal... . Chtěli bysme, ale prostě to nejde...máme 'trade mark' na neschopnost cokoliv kopčit, hahaha.

Máte za sebou zatím nejdelší koncertní šňůru. Jaké jsou bezprostřední dojmy? Kolik koncertů se povedlo odehrát? Neměli jste chuť sňůru předčasně skončit a odjet domů odpočívat? Měli jste vůbec možnost vidět z těch měst víc než klub a místo noclehu? Baví tě hraní jako dříve, nebo je to už více rutina?
KAY: Začnu od konce a budu stručnej - baví a není to rutina. Může to třeba na tebe působit rutinně, čimž narážím na tvoji recenzi koncertu v Roxy a polemiku o tom, nakolik je to uvěřitelný a do jaký míry jenom divadlo. Odpověď je jednoduchá - je to programové divadlo, my se fakt prodáváme, prostituujeme, je to show, protože to tak chceme, nejsme civilní kapela, máme svoje ega a baví nás dělat divadlo! O tom je přece rock'n'roll obecně, no ne?! Ale přitom všem to není kalkul, jdeme vždycky až nadoraz, není to kašírovaný, co se týče emocí. Jestli někdo dokáže zaměňovat tyhle dva aspekty a konstruovat na nich nějakej závěr, je to krátkozraký a přinejmenším nefundovaný. Tak to nebylo moc stručný, co? Ne, neměli jsme nejmenší chuť šňůru ukončit předčasně, byly tam nějaký snahy stran podivnejch okolností, hahaha, ale to bych teď moc nerozebíral. Občas se podaří vidět víc než klub a místo, kde spíš, hlavně v noci, což skýtá svoje pastičky a rizika...ale nějak jsme to zvládli bez větších excesů. Máme už nějakou svoji disciplínu, i když občas jsou tendence to bojkotovat. Fakta? Odehráli jsme něco kolem 70 koncertů s tím, že jsme hráli téměř každý den.

ObrazekCo Sunshine a česká média? Pátral jsem podrobně, ale v oficiálních časopisech jsem toho moc nenašel - nějaké recenze, asi dva rozhovory - to už jsem toho snad víc našel v různých punk/Hc fanzinech. Prý byl koncert v Roxy částečně promo akcí, na guestlistu byl neuvěřitelný počet lidí. Zaznamenali jste nějaký větší zájem o vás?
KAY: Česká média fungují na podivnejch pseudoprincipech, naprosto svébytně a blbě. Kašlu na to, je mi to jedno, takže si na to vlastně nestěžuju, spíš jenom konstatuju. My nemáme PR, kterej by neustále někam lezl, čmuchal lidem u zadku a hřál si polívčičku plkaním blábolů jenom proto, aby udržel tu ospalou znuděnou selanku, co se povaluje po redakcích aspoň trochu ve střehu, jestli se mžourání na jedno oko dá vůbec popisovat nějaká aktivita natož 'střeh'. Nějaký rozhovory pořád děláme a recenze vycházejí, ale vzhledem k tomu, že v Čechách skoro nehrajeme, jsme totálně neatraktivní, což chápu a respektuju. Zajímá nás tudíž logicky spíš "press" venku. Koncert v Roxy neměl být žádnou promo akcí. Byl to nápad Davida Urbana a D Smack U a Roxy Promotion, za což jim dík, za zkurvenej zvuk oni nemůžou. Byla to celkem povedená snaha ukázat, že se dá udělat koncert takový kapely jako jsou Sunshine i ve větších prostorách a že se na něj dá udělat slušná promotion a dají se přivábit i lidi, který by normálně třeba na Sedmičku nešli. Jestli nám to někdo má za zlý, je to jenom k smíchu. Vlastně nám to je fuk, už jsme si dávno odvykli sledovat ten pošahanej barometr přízně, kterej se houpe podle toho, jak moc pochlebuješ nějaký sortě lidí. Mimochodem, D Smack U nás budou od příštího roku zastupovat v Čechách. S tím guestlistem je to ještě legračnější - je to asi Roxy rekord, hahaha. Všichni co byli na questlistě byli, až asi na 10-15 lidí od novin a z labelů, jenom naši kamarádi. Odpoledne jsem měl telefon, Puml mi nadiktoval pár jmen nějakejch lidí zřejmě zvučnejch vizitek, ale myslím, že jich tam stejně polovička nebyla a je to jedno, hahaha. Zbytek, teda spíš většina byli známí, skoro okolo stovky, to je dobrý, ne? A to bylo vstupný tak zatraceně nízký...(100 Kč za tři kapely - pozn. redaktora)

Na vašem webu bylo už před turné napsáno, že budete hrát i v klubech pro několik tisíc. Vyhovují vám tak velké prostory nebo by jste si troufli ještě na větší? Před kolika nejvíce lidmi jste hráli a jaký to byl pocit?
KAY: Koncerty - hm, máme rádi hraní v malých klubech čím dál tím míň z naprosto prozaickýho důvodu a tím je technická stránka. Už si nemůžeme moc dovolit odehrát koncert bez PA a monitorů. To není nabubřelost, ale holej fakt, máme dva sequencery, bubeník musí hrát s nima a my ostatní taky, to je naše koncepce a potřebujem k ní taky podmínky... . Většina malejch klubů nebo improvizovanejch míst má atmosféru, ale na úkor tohodle. V Anglii jsme hráli třeba teď asi 8 koncertů s Trail Of Dead ve velkejch klubech s profesionálním soundsystémem, zvukaři byli vstřícný a věděli přesně co dělají, oddělenej zvuk na pódiu a ven, všude monitory...hrálo se nám skvěle a taky to bylo na těch koncertech znát. Navíc tam bylo vždycky vyprodáno a většina lidí byla vevnitř už na nás, to je potom úplně něco jinýho! Obecně vzato, nám tyhle koncerty vyhovujou možná víc a nedělalo by nám problém hrát i větší, trémou už fakt moc netrpíme, hahaha. Asi nejvíc lidí na tomhle turné bylo v londýnském Forum s Trail Of Dead, tam bylo něco mírně pod tři tisíce, na nás tak kolem dvou tisíc určitě.

Svého času se dost napsalo i o kontaktu s producentem Rossem Robisonem, který přiletěl kvůli vám na otočku ze Spojených Států. Došlo nebo dojde k nějaké spolupráci, nebo už to usnulo.
KAY: Hahaha...jak dlouho bude tohle téma ještě strašit v rozhovorech, máš vůbec představu, jak často jsem už na tohle odpovídal? S Rossem se čas od času vídám, myslím, že to můžu termínovat jako vlažné přátelství, k žádné přímé spolupráci nedošlo, ale lobby je lobby a tak díky němu a faktu, že se známe a občas o nás někde hezky mluvil nebo mluví, se na nás někteří lidé dívají s respektem. Pochybuju, že k nějaké přímé spolupráci kdy dojde...a taky nevím, jestli bychom o to dneska vůbec stáli a to není nafoukaná přezíravost.

Začínali jste jako emo-hardcorová kapela, vycházíte na plus mínus Hc labelu a i když se, jak se zdá, snažíte této nálepky zbavit, stejně vás alespoň v Čechách znají většinou hardcore kids. Pro řadu z nich musí být úspěch a ambice Suns (částěčně se míjící s nepsanou HC etikou) asi neskousnutelným soustem a občas musí být asi docela těžké čelit názorům těch nejradikálnějších, ne (viz třeba několik střetů na Czechcore)?
KAY: Proč se nám pořád někdo snaží podsouvat, že se snažíme z něčeho násilně vymanit? Je to vývoj...kolik kapel hraje tak dlouho jako my a jak se za tu dobu posunuly? Je to ekvivalentní tomu, jaký jsme a jak fungujeme dlouho a na jakejch platformách, nevidím na tom nic, co by stálo za komentář podobnýho druhu. Nečelíme žádným názorům, pokud proběhly nějaký přestřelky, byla to trochu nerozvážnost z mojí strany, už jsem dost 'zkušenej' na to, že bych mohl vědět, že tyhle provokace nestojí za to je jakkoliv komentovat, natož se nechat vtáhnout do diskusi o ničem. Ale to je víceméně moje vlastní stanovisko, tím že stojím 'vepředu', jsem nejvíc vidět a samozřejmě se nejvíc komentářů otře o mě. Ortodoxní může bejt docela dobře ekvivalent pro nějaký invektivum, jako je zabedněný nebo omezený. A docela to tak funguje. Tyhle lidi mě moc nezajímají, resp. nás moc nezajímají. Teď můžu s klidným svědomím mluvit i za ostatní - nebudeme bojovat o přízeň jedinýho z nich. Proč taky?

ObrazekZpíváš anglicky, což mě sice nijak nepřekvapuje, vzhledem k častým koncertům v zahraničí i k tomu, že je známo, že část roku strávíš ve Spojených státech, asi není problém vyjádřit i skryté významy v angličtině, ale přece jenom se zeptám, jestli mateřština není přirozenější? Nakolik v tom sehrálo vědomí, že pokud budete chtít prorazit ven, bude světový jazyk jednodušší? Třeba Už jsme doma, kteří hrají často v zahraničí a v USA odehráli více než deset šňůr s češtinou problémy nemají.
KAY: Tak zaprvé - nejsme Už Jsme Doma, překvapilo by někoho u Residents, kdyby zpívali třeba eskymácky? Asi moc ne... . Ne, pro mě mateřština, ač jí miluju, v tomhle případě není přirozenější. Nikdy jsem nezkoušel zpívat česky, i v dobách, kdy jsem anglicky moc neuměl, což je vlastně skoro doteď, hahaha, jsem zpíval 'jakoangličtinou' a přišlo mi to víc přirozený než zpívat česky a vůbec ne trapný. Jazyk a sdělení je jedna věc a hlas jako výrazovej prostředek potažmo nástroj je věc druhá. Teď už můžu s jistotou, díky svýmu upřímnýmu 'korektorovi' říct, že moje anglický texty nejsou opravdu mluvnicky kolikrát správně, ale je to 'skoropoezie', svébytná i tím, že je mluvnicky trochu zmršená. On to totiž není až zase takovej problém, jako třeba u češtiny.

Sleduješ dění na české hudební scéně - zaujali tě nějaká jména? Jste táborská kapela - kromě vás tam fungují také poměrně úspěšní Freedimension, kteří na našem serveru, myslím, že po právu, dostávají dost prostoru - jelikož i třeba Waawe hrají i dost v zahraničí, napadá mě, jestli mezi vámi fungují nějaké vazby (spolupráce, kontakty)?
KAY: Nesleduju dění na české hudební scéně, žádná nová jména, žádné zaujetí, nadšení. - jsem ultraskeptickej vůči český hudební scéně vůbec. Ten mainstream je jasně limitovanej a v podstatě každej, kdo se chtěně či nechtěně stane jeho součastí je odsouzenej k tomu, že navždy zůstane zavřenej v Čechách i kdyby byl sebelepši. To jsou přísný marketingový pravidla malýho českýho trhu. A ta tzv. "indie" scéna, která se patologicky brání všemu, co smrdí komercí v tom slova smyslu, že se musíš nabídnout a to dobré aby někdo nabízel dál, se vlastně už dávno odsoudila ideologicky ke stagnaci a nemíní se toho postu vzdát a přitom křičí, že ji nikdo neakceptuje dál než do hranic, který terminujou ji samotnou. Bludnej kruh a navíc - a to je asi největší problém, kterej nemá ani tak moc společnýho s plagiátorstvým a snahou 'znít jako někdo' - českejm kapelám obecně chybí průbojnost, drzost, otevřenost a uvěřitelnost. Neptej se mě, co to znamená, ale zkus nad tím přemýšlet. To není definice, to je pocit. Freedimension je hlavička pro velkou spoustu lidí, zastřešující dj's, lidi co dělají grafickej design, kapely, promotéry, je to festival...samozřejmě, že fungují vazby mezi námi, vždyť se všichni známe! Ale je to skoro pasivní, protože oni žijou svým vlastním životem, ke kterýmu nás nepotřebují a my nepotřebujeme zase je. Respekt a to, že se známe osobně...asi nic moc víc.

Na koncertě na Sedmičce, který měl být něco jako afterparty po vaší šnůře jsi prý zlomil krk na kytaře. Řada hudebníků má ke svým nástrojům vřelý vztah, ani ne související s nějakou sumou na pořízení, ale dlouholetým hraním se stávají spolu srostlými. Někteří naopak svoje nástroje různě destruují, ať už pod nějakým návalem inspirace na pódiu, nebo jenom naoko jako show. Nemohu se všetečně nezeptat, který případ byl tenhleten?
KAY: Ne, nezlomil jsem krk na kytaře. Nevím, odkud tyhle informace přicházejí (od kamaráda, který na tom koncertě byl a trochu to zdramatizoval, ale odpověď je dost zajímavá na to, abych tuto otázku stornoval - pozn. redaktora). Ale přesto - to co cítím já při koncertě a je to možná definice - je občasný výboj emocí, kterej může bejt tak silnej, že dojde k zatmění a ztrátě soudnosti, event. zábran, hahaha. Trail Of Dead ničej celou nástrojovku každej koncert a dělali to od nepaměti. Možná se u nich akorát posouvá ten přístup od prvotně spontánního ničení po to rozbíjení na efekt. Ale i tak věřím, že i dneska je za tím zčásti i to, co na počátku. Jsou to podivný orgasmy, viděl jsem jejich tváře, nebojí se na okamžik ani bolesti, ani sebepoškození...to se nedá dost dobře kašírovat. Extáze, orgasmus, to jsou silný slova...ale přemýšlej, je spousta zdánlivě neočekávanejch lidskejch činností, kde dochází překvapivě ke stejnejm stavům. Je to chemická záležitost. Navíc - je to nakažlivý. Poslední koncert, kterej jsme teď odehráli, byl možná ne tak dobrej technicky, ale byl to takovej mazec, že jsem měl strach, co z našich věcí přežije a co lehne popelem. Nechali jsme se strhnout jeden druhým. A některý věci jsou pěkně drahý, to ti nemusím povídat. Hodně v tom figuruje i to, jak je naladěný publikum, ale není v tom nic násilnickýho, tyhle tendence se dají odhalit velice snadno a my je nikdy nepodporujeme.

Jak už jsem zmínil, část roku žiješ v USA, pro jedny zemi vysněné a pro druhé nenáviděné (z různých důvodů). Můžeš prozradit, pokud to není příliš osobní, jak tam travíš čas a čím tě právě Spojené státy přitahují?
KAY: Hmm...tohle je otázka! Teď konkrétně jsem v USA protože jsem byl víc než půl roku v Evropě, není to dobrej důvod? Jsem tu taky proto, že Sunshine budou hrát nějaké koncerty v jižní Kalifornii, hlavně v Los Angeles a San Diego Area, ke konci října a potom pravděpodobně CMJ v New Yorku a je třeba pomoct lidem, co se o to starají. Taky jsme nahráli nějakej materiál a můj kamarád Pete, kterej má obstojně vybavené domácí studio, trpělivost a chuť na základech pracovat, mi nabídl, že to můžeme dokončit u něj. To je zajímavá pobídka vyzkoušet něco, s čím nemáme žádné zkušenosti. Doufám, že to dopadne dobře.

ObrazekZvolna bych to ukončil. Jaké máte plány do budoucna (myslím třeba natáčení desky)? Četl jsem o nějakých podzimních koncertech v USA, kdy přibližně budete zase hrát v Čechách?
KAY: Na to už jsem víceméně odpověděl, ale ještě na doplnění: Sedm koncertů je už potvrzených, budeme hrát například s French Kicks, Melt Banana, pravděpodobně s the Locust, the Vanishing, Jucifer. Není to ani turné, budou to spíš 'showcases'. Taky budeme hrát 'live set' pro KXLU, což je velká radiostanice v Los Angeles. Dlouho jsme ve Státech nehráli a je třeba se razantně připomenout, protože se to od nás očekává a sami to tak cítíme jako další logickej krok. Od toho, jak všechno dopadne a s jakým ohlasem se odvíjí všechno ostatní. Možná další deska, kdo ví... . Myslím, že v Čechách se neobjevíme dřív než zase na jaře. Není to pohrdání 'domovinou'. Je to jenom technická věc, prostě dřív asi vůbec kromě amerických koncertů hrát nebudeme. Letošní rok byl a bude na koncerty téměř předimenzovanej, je třeba se věnovat i jinejm věcem, než je živý hraní.

Děkuju za rozhovor. 

Autoři fotografií (odshora): první a pátá Václav Mládek a druhá, třetí a čtvrtá Michal Sváček (pro MAFA)

Zdroj: freemusic.cz