Kay o nové desce
Noví Sunshine budou poťouchlejší
O nové desce chystané na březen i o poťouchlejších písničkách a vyrovnanějších Sunshine mluví jejich zpěvák Karel Buriánek.
Sunshine
se do Česka vrátili předloni se slibnou nahrávací smlouvou v kapse. Jak
to z vydáním alba Moonshower And Razorblades v USA nakonec dopadlo?
Deska vyšla jen teritoriálně a nakonec se ji v Americe vydat nepodařilo. V Japonsku ano, docela slušně se prodávala, ale v tamnější astronomické kulturní
expanzi je směrodatné, kolik se jí prodá za první dva měsíce. Což v
našem případě bylo asi pět tisíc, ale na Japonsko to není žádný zázrak.
Rozešli jste se s šéfovou vydavatelství Lindou Perry v dobrém?
Jsme pořád v kontaktu, řešilo se to normální právní cestou.
Byli jsme u firmy Custard vázaní na další tři desky a nakonec jsme
uzavřeli dohodu, kdy nás vydavatelství kompenzovalo a na další desku
nás pustili. Samozřejmě je nepříjemné, že deska nevyšla, ale dostali
jsme za to kompenzaci, což je velké gesto z jejich strany. Investovali
do nás velké peníze a nebyl předpoklad, že se jim vrátí. Lehce se mohlo
stát, že u nich díky kontraktu zůstaneme zamražení. Ale kromě
obchodních vztahů fungovaly ještě ty přátelské, takže jsme se po roce,
když se jim vydat Moonshower And Razorblades nepodařilo, dohodli, že s
Custardem skončíme, abychom se vůbec mohli rozvíjet dál.
Jak je to s vlastnictvím práv k desce, kterou jste v USA natočili?
Custard je vlastníkem nahrávky. Dá se koupit na i-Tunes, tedy stáhnout za peníze z internetu a Custard nám za ni platí autorské honoráře, ovšem disponuje právem
dělat si s albem co chce. Kdybychom, hypoteticky, měli s dalším albem
nějaký globálnější úspěch, Custard může Moonshower And Razorblades
nakonec vydat.
Před dvěma lety jste byl naježený na zdejší hudebí dění. Už je to lepší?
Spíš
to bylo povzdechnutí nad tím, jak funguje zdejší hudební scéna a
novinařina, ale nemám pocit, že se od té doby cokoliv změnilo. Je tu
pár fundovaných lidí a zbytek jen papouškuje, což se asi děje všude,
jen ne v takové míře.
Za dva měsíce vydáte nové album. Kam jste se posunuli?
Změnili
jsme způsob, jakým skládáme. Dříve jsme hodně věcí dělali spíš
intuitivně a měli jsme pocit, že nám přeje štěstí a daří se nám něco
slepit dohromady. Ale teď jsme se chtěli skládání věnovat, mít
písničkový koncept. Mezi festivaly jsme byli zavření ve zkušebně, až se
nám všichni smáli, že nejsme „žádní rockeři“, když zkoušíme už od rána
jako v Kolbence, ale mělo to dva výsledky. Uvědomili jsme si, že ani
ubíjející rutina nás nezbavila chuti něco dělat, i přes občasné hádky a
konfrontace. A doufám, že se nám podřilo napsat dobré věci.
Čím to, že vám už intuice nestačí?
Bylo
nám podsouvané, že vrstevnatým zvukem a kolážemi zastíráme, že nejsme
schopni napsat rovnou, chytrou a chytlavou věc. Chtěli jsme dokázat
hlavně sami sobě, že to není pravda. Vrátil jsem se k věcem, které jsem
poslouchal kdysi. Škatulka temné a extrovertní kapely nám nevyhovuje. V
období, kdy je člověk frustrovaný, má tendenci být buď hodně
melancholický anebo hodně agresivní. U nás to většinou bylo to druhé,
ale to je pryč.
Jací tedy jsou dnešní Sunshine v porovnání s minulostí?
V
době, kdy jsme natáčeli Moonshower jsme byli na českou kapelu
přeexponovaní, migrovali mezi dvěma kontinenty, hodně cestovali, byli
naprosto neukotvení. Navíc jsme šli do studia nepřipravení, nebyl čas.
Někeré věci fungují, ale jsou dolepené z tisíce kousků. Zachraňuje to
velká produkce, dobrý zvuk a relativně drahé studio. Ta deska má pro
nás cenu jako dokument doby, ale teď jsme nechtěli pokračovat stejně,
už proto, že si připadáme daleko vyrovnanější.
Co tedy máme od nové desky čekat?
První
dojem těch, co slyšeli demonahrávky, je, že je to na nás až moc veselé.
S tím souhlasím, ale nemyslím tím výbuchy smíchu nebo grotesku. Nové
věci jsou potouchlejší, je v nich víc sarkasmu, a textově z nich stejně
prosakuje melancholie. Když vyrůstáte s Cure, stejně to někde vyplave.
Už vás nebudou propagovat jako českou kapelu, která dobyla svět a vrací se domů?
Mám
pocit, že to nebude tak dramatické. Takový slogan je dvousečný meč –
razí cestu trním, ale taky se může obrátit proti vám. Ono to tak dobré
není, řeknou si lidi, vždyť je to jen navoněné a jde hlavně o image.