About Dreamer
Rozhovor s Kayem
Album „Dreamer“ je v mnohém jiné než předchozí „Moonshower and Razorblades“, mohl bys shrnout v čem?
Rozhodně globální náladou, která se jím prolíná od začátku do konce, i
když tam zůstaly elementy, které jsou pro Sunshine signifikantní.
Zároveň tam je spousta věcí, které ne všichni budou schopni nebo
ochotni identifikovat jako novum.
Zrcadlí náladový posun současnou situaci Sunshine nebo šlo o záměrný stylový úkrok?
Kombinace všeho. Pochopitelně máme vědomé snahy někam se
posunout a vyzkoušet si dělat věci trošičku jinak. Tak je to vždy. Ani
u jedné naší desky se nedá vypozorovat názorová ustrnulost, ale
samozřejmě výrazové prostředky, které používáme se pořád opakují –
styl, kterým hrajeme, můj hlas. Proto rozpoznáš, že jde pořád o
Sunshine.
Album vznikalo jak v pražských tak i londýnských a
losangeleských studiích za přispění hostů, jako jsou Bernd Burgdorf a
James Cook. Mohl bys je představit?
Nemáme hosty v pravém slova smyslu. Nedáváme každému, kdo proběhne
studiem do ruky tamburínu a nepíšeme si ho jako hosta. Dopředu jsme
věděli, že chceme lidi z venku. Bernd je jasný - míchal a produkoval
předchozí desku. Tentokrát nemá roli producenta, míchal čtyři věci a
byl zpěvový poradce, což nepovažujeme za hostování. Jediný host, který
se na nahrávce mihne těžko rozpoznatelnými vokály, je právě James.
Chtěli jsme, aby se na naší desce podílel koprodukčně.
Chtěli jste přiblížit svůj sound právě jeho kapele Nemo?
Přál jsem si, aby naše deska byla v rámci možností kontinentální.
Chtěli jsme spolupracovat s Berndem, ale ne aby celá deska zněla jako
od něj, protože má výrazný producentský rukopis. James se nabízel jako
alternativa od začátku, chtěli jsme dělat v Londýně. Nemo se nám vždy
líbili, jsou pop, který se snaží netvářit se jako pop. Což je přesně
obráceně než Sunshine. Nové skladby jsme napsali tak, že si zasloužily
zvýraznit popový element. Bez Jamese by se nám mnohé věci dělaly mnohem
hůř. Považuji ho za člověka, který má pro melodické věci dar. Netají se
tím, že paradoxně celou dobu, co dělá hudbu se v sobě tu britskou
melodičnost snažil popřít a zašpinit. Lákalo nás, jak bude pracovat s
tím, co jsme napsali.
V loňském roce jste měli možnost zahrát si v Bratislavě na
velkém pódiu jako předkapela Depeche Mode. Jaký to byl zážitek?
Vyplnili jste si tím nějaký sen?
Nevím, jestli úplně sen. Pro mě to mělo význam v tom, že jsem měl
možnost vidět Depeche Mode poprvé naživo a ještě z VIP zóny. Zážitek to
byl velký, jelikož jsme dostali poměrně dost prostoru a hráli jsme už
pro tak 20 000 lidí, což je mega adrenalin, ať chceš nebo nechceš. Můžeš
si tisíckrát říkat, že už jsi hrál pro hodně lidí a my jsme měli možnost
na různých kolbištích. Tohle byl mazec, když za denního světla vidíš
tolik hlav. Myslím, že jsme to ustáli se ctí a setkalo se to i v tisku
s pozitivním ohlasem.