Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze(85)

7. 2. 2005

Sunshine: rozmanitost stylů, síla celku


Obrazek

foto: Petr Konečný

autor: Michal Husák


Doma neprávem zatím spíše nedoceněná formace Sunshine z Tábora vydává čtvrté oficiální album Moonshover And Razorblades. Od první noty je zřejmé, proč se o kvartetu už několik let hovoří spíše v souvislosti s úspěšnou mezinárodní působností.


Zvuk alba, které na své značce Custard vydává Linda Perry z 4 Non Blondes, působí výrazně "nečesky". Však se také nahrávalo v Los Angeles. Navíc zorientovat se v hudbě Sunshine není lehký posluchačský úkol.

V pestré paletě inspirací lze vystopovat rozmanité odkazy na post punk, electropop, psychedelično, retro rock, disco, emo core či novoromantismus. S trochou nadsázky se objeví i lehké odkazy na novou vlnu osmdesátých let, kytarovky z britských ostrovů či gotickou tajemnost.

Podobně mnohoznačná a neuchopitelná se zprvu jeví i stavba a nálada jednotlivých písní. Kapela hněte lákavě fascinující směs zvláštně nakyslé příchuti. Díky osobitému přístupu ke stavbě melodií dlouho nechává na pochybách, zda deska vůbec skrývá nějaké výrazně silné motivy. Vše je důsledně oproštěno od pozlátka a podbízivosti. V tomto ohledu je album až asketicky suché, přitom je na druhé straně zároveň velice hravé a těkavě mnohotvaré.

Oproti minulosti Sunshine přistupují ke své hudbě jakoby sofistikovaněji a rafinovaněji. Právě tak se může stát, že je mnohdy snad ještě energičtější než kdy předtím, ale přitom až étericky hladivá. Rozjívenost se střetává s elegancí, je v tom cosi zneklidňujícího - deska rozhodně nepůsobí vyloženě pozitivně, zároveň však ani temně. Vyzařuje z ní napětí a malebnost zároveň.

Snad nejdříve ze všech zaujme svižně skočná legrácka Vampire's Dance Hall, zlověstností rezonuje syrová Miss Kkarma Kkoma, svérázně graduje kompozice Neon Religion, kterou vokály ozdobila triphopová ikona Tricky.

Zdánlivě zklidňujícím elementem kolekce má být baladičtěji vystavěná píseň Victoria´s Secret Blackmail, nejpatrněji však na přívětivou poklidnost aspiruje titulní Moonshover And Razorblades. Upoutá i zasněně melancholická kompozice Lower Than Low a z druhého výrazového pólu zase "tucka" Never´s Always Never.

Z výčtu je zjevné, že Sunshine sázejí především na sílu celku, ať už nesmírnou vyrovnaností předkládaného materiálu, či ve smyslu výrazové sevřenosti. Frontman Kay svým hlasem pracuje pro celek, nijak výrazně nevyčnívá, ovšem když je potřeba, dokáže s jistou afektovaností a přepjatostí zajet posluchači pořádně proti srsti.

Kytary po curovsku zvoní a kloužou, v jejich hře je cítit mnoho ze stylů, které nesou ve svém názvu předponu "emo". Do syntetična laděné úsporné bicí se v rytmické složce dělí o prostor s programovanými smyčkami a výrazný prostor si neváhá uzmout i pulzující, těkavá basa.

Již skoro rok hotová nahrávka čekala dlouho na svou příležitost. Teď bude zajímavé sledovat, jestli něco změní na pozici Sunshine, ať už doma, nebo ve světě.

SUNSHINE – Moonshower And Razorblades

Vydala firma Custard, distribuce Universal Music, délka CD 50:34

Zdroj: IDNES.cz


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA