Fléda Brno
Sunshine, Landmine Spring, 22.10., Fléda, Brno
Páteční večer na Flédě patřil kapelám Sunshine a Landmine Spring. Dva rovnocenné výborné koncerty a jasný favorit podzimní hitparády TOP 5 akcí v Brně.
Na jihočeské Landmine Spring jsem se těšila, protože jsem čekala dvoje bicí. Marně; později jsem byla poučena, že zdvojenou soupravu použili ve své kariéře snad čtyřikrát a "že by to stejně nebylo poznat". Bylo to celkem jedno, Landmines mě totiž dostali i bez toho - a to tak, že okamžitě.
Stejně jako poslední desku Sip of Wine (2003) otvírala set skladba I Saved You.
Lehkost a samozřejmost, s jakou frontman zacházel s kytarou a efekty, se jen tak nevidí. Nebylo to žádné
týrání strun, žádný pokus o destrukci, jak bych u kapely tohoto typu čekala (a jak to tak bývá) - a přece
to neztratilo nic z typické emo-rockové pronikavosti a síly.
Škoda, že v setu nedošlo na žádné skladby z dřívějších desek Ride a Your World,
i když Don't Be So Cold, Call Girl nebo FakeSip of Wine, Sip of My Blood - přišlo stejně jako
na albu poslední. Výborná záležitost, pocta geniálním kytarovým linkám a nejpoctivějším riffům, které dostávají
neobvykle víc prostoru - a kdo znáte studiovou verzi téhle nahrávky, věřte, že se to nedá srovnat s tím,
co na konci svého setu předvedli Landmines naživo. Jedné věci nerozumím: proč tahle kapela stojí na české
scéně tolik v pozadí. Ten kocert byl z nejlepších, které jsem za posledních pár měsíců viděla.
mají určitě potenciál.
To nejlepší -
Protože jsem ten nejsnáze ovlivnitelný člověk na světě, na táborské Sunshine jsem šla ověřit mírně kontroverzní názor; totiž že jsou kapelou "slavnou" v zahraničí a jako takovou jsou u nás v poslední době dost přeceňovaní. V polovině koncertu jsem měla celkem jasno: "Kecy!"
Set otvírala věc z nové desky Moonshower and Razorblades, která má vyjít na začátku nového roku: Victoria's Secret Blackmail a její styl dokonale předznamenal směr, kterým se koncert bude ubírat - divoká jízda, škoda každé rány, která padne vedle. Sunshine jsem viděla už na Trutnově a myslím, že Flédou ho několikrát překonali. Lidi nakopnutí předkapelou se velice lehce nechali strhnout atmosférou, tvořenou výhradně na nových skladbách: víc kytar, odklon od syntetizátorů. I když regulérní melodie v jejich projevu nenajdete a Kayův vokál je občas nečitelný - třeba když z pódia skáče mezi lidi / věší se na hrazení / tahá za sebou skrz stage kombo.
Od celého koncertu jsem čekala hodně a přesně to se mi taky vrátilo. Kdyby Sunshine byla slavná kapela, její hit by se jmenoval Velvet Suicide. V přídavku mi potvrdila, že je nemůžete přecenit, ač o nich řeknete cokoliv - ten koncert byl prostě ukázkový. Vaše smysly dostanou zabrat, ale stojí to za to a čtyři stovky lidí, co přišli v pátek na Flédu, to myslím vnímali dost podobně.