Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sunshine, nejúspěšnější česká kapela

13. 3. 2003

Sunshine, nejúspěšnější česká kapela v cizině, zahraje v Roxy


Obrazek


autor: Tomáš Poláček


„Odkud že jste, z Česka?“ ptá se mladý Američan, a po chvilce vydechne: „Neznám. Anebo přece, nejsou od vás Sunshine?“ „Neznám,“ odpovídá tentokrát Čech. Ta historka se klidně mohla stát - žádná domácí kapela neměla tolik koncertů v zahraničí jako právě táborští Sunshine, kteří mají ve čtvrtek výjimečný koncert v pražském klubu Roxy.

Na jejich internetové stránky píší hlavně cizinci, ale tuhle tam zavzpomínal jeden táborský patriot: „Asi roku 1995 jsem na vás byl v kulturáku a bylo to šílený. Basák drhl svůj nástroj několik minut na pódiu sám a ani pak jsem nebyl s to vytušit, co má znamenat to nekonečné kvílení...“

Takhle už to nevypadá, démonický zpěvák Kay se při vzpomínkám směje. „Postupem času člověk přijde na to, že přece poslouchá i rádio, má oblíbené desky, které patří do hlavního proudu, a kdysi se mu celkem líbila třeba ABBA.“

Dnešní Sunshine, to jsou písně, ze kterých je znát vliv skupin Joy Division, The Cure, Kraftwerk a taky punku. Jejich koncerty jsou tvrdé a oplývají nevídanou energií. Nechme promluvit Ondřeje Ježka, majitele studia, ve kterém Sunshine natáčejí: „Oni jsou jako schizoidní, vysmažení Depeche Mode...“

Dlouho už takoví nebudou, a taky proto je koncert v Roxy zajímavý - po osmi letech se loučí baskytarista s přezdívkou M3, pod jehož vlivem zněla skupina stále syntetičtěji a došlo to tak daleko, že v některých písních mlčela kytara. „Nám se všechny ty efekty pořád líbí,“ vysvětluje Kay, „ale při koncertech je to problém, protože když se klub nedá dobře nazvučit, je z toho guláš. A tak se vrátíme ke kytarám.“

Co bude se Sunshine dál? Kapela nacvičí nové skladby a pravděpodobně se zase vypraví na jednu z dlouhých šňůr - loni to bylo sedmdesát koncertů po celé Evropě za pouhý čtvrtrok, pak ještě šest klubů v Americe.

Pro třicátníky z jižních Čech je to vlastně řehole, i když si nestěžují. „Je to hrozně špatně placená práce,“ říká Kay. „Někdy jsme čtvrt roku namačkaní rameno na rameni, spíme přes den v autě a najedeme sto tisíc kilometrů, občas nevíme, na čem budeme spát, ale stejně nás baví každý večer hrát.“

Za hranicemi nejúspěšnější z českých kapel se zatím musí přiživovat na podřadných brigádách, protože: „Jednou a tři čtvrtě nohy jsme profesionální hudebníci, ale patou zůstáváme v bahně. Denně musíme řešit, jestli budeme mít peníze na to a na to.“ Všechno se však může změnit, protože jen málokterý soubor je tak dravý a posedlý hudbou, jako jsou právě oni.

Zdroj: iDNES.cz

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA